JAK BLBOST NADNÁŠÍ - 2. DÍL
9:55UnknownJAK BLBOST NADNÁŠÍ
2. DÍL
Steva jsem bouchla loktem, protože už asi za těch 5 minut usnul.
"Heej nespi a koukej, vidíš toho kluka s kapucí?" Podívala jsem se na něj zvědavým pohledem.
Vzhlédl, a rozespale se koukl po autobuse. Vypadal zmateně a promnul si rukama oči.
"Ne, jakého myslíš?...." zeptal se.
"No přece sedí tamhle vedle......." podívala jsem se na toho kluka ale... už tam neseděl. Ukazovala jsem na prázdné místo kde nikdo neseděl... Nechápala jsem to, kdyť tam ještě před pár vteřinami seděl. Připadal jsem si jako idiot,...jako úplný blázen...
"Ale kdyť....tam před chvíli seděl, měl potetovaný ruce." vysvětlovala jsem Stevovi. Podíval se na mě zkoumavým pohledem a zavrtěl hlavou.
"Tak asi nejsem jediný kdo je dneska totálně mimo. Uff už jsem myslel, že nejsem normální jen já." a zasmál se.
"No to teda není pravda!" bránila jsem se. "Kdyť tam byl!. Nedokázala jsem to pochopit.
"Ale, to se ti jen něco zdálo, si ještě po ránu rozespalá jako já" utěšoval mě a smál se.
Musela jsem připustit, že jsem se nějak do růžova nevyspala tak jsem to nechala být a soustředila se na krajinu, kterou jsme jeli. Mířili jsme po Even Street a potom už jsme byli u školy. Ale pořád mi ten kluk s kapucí vrtěl hlavou...
Ve škole byla nuda jako vždy. Nevím čím to bylo, ale dneska mi vyučovací hodiny letěly strašně rychle. Normálně, už se nemůžu ani dočkat kdy konečně zazvoní a dneska jsem se ani nenadála a už končila poslední hodina. Možná to bylo tím klukem, ať jsem dělala co jsem dělala, nedokázala jsem ho z té mé hlavy dostat. ...Myslela jsem pořád na to jak tam seděl se skloněnou hlavou, s kapucí na hlavě a potetovanýma rukama. Ale jedno jsem si přece jen na něm zapamatovala!..
Jedno tetování, to tetování bylo ve tvaru trojúhelníku, byl to jen obrys trojúhelníku, střed nebyl vybarvený. Třeba to něco znamenalo...Nemohla jsem taky vyhnat z hlavy myšlenku jak by mohl vypadat, do obličeje jsem mu vůbec neviděla. Ale jak jsem jen vůbec mohla?! Kdyť tam přece nebyl! Tím logicky vyplývá, že nemůže existovat. Ale pro mě to bylo jakoby existoval...
0 komentářů