JAK BLBOST NADNÁŠÍ
3. DÍL
Z mých myšlenek mě rázem vyhodil Steve, který se mě na něco ptal ale na co...to teda nevím.
" Haló kapitáne Kate! Jste na zemi přítomná?" mával mi rukou před obličejem ale toho jsem si všimla až teď.
"Ježiši, promiň cože jsi říkal?"
"Ptal jsem se tě jestli dneska platí to kino." a vrtěl přitom hlavou.
"Jojo platí, jasně že jo" a rozpačitě jsem se usmála.
"Hele, co se děje?" zeptal se.
"Ale nic, to neřeš" ale věděla jsem, že on mě zná a ví, že něco jo.
"Hele nekecej mi tu a řekni co se děje!" obouval si botu a já jsem byla opřená o svoji skříňku.
"Ále, pořád mi vrtá hlavou ten kluk v tom autobusu."
"To jsem si mohl myslet! Kdyť tam Kate nikdo neseděl!"
"Ale kdyť já vím ale pořád ho mám před očima" a byla to pravda.
"No tak tím líp, že dneska půjdeme do toho kina aspoň se rozptýlíš a já se o to taky postarám" mrkl na mě a zasmáli jsme se.
"Jo, to ty umíš no." Steve byl úžasnej vždy věděl kdy potřebuju pomoct. Zamčel skříňku, já taky a vyšli jsme na chodbu. Už ve škole moc lidí nebylo. Všichni rychle letěli za jarním počasím ven a už se nemohli dočkat čerstvého vzduchu. No já taky ne, celý den sedět v zapuchlé třídě, to taky není zrovna super. Vyšli jsme ze školy a hned jsem nasála jarní vzdoušek a cítila, jak se mi do plic dává vzduch. Cítila jsem pyl z jarních rozkvetlých květin a stromů. Šli jsme po Hangger ulici.
"A v kolik že ten film začíná?" úplně mi to vypadlo z hlavy.
"V osm-" řekl a viděla jsem jak taky saje vzduch do plic.
"Takže se pro mě stavíš nebo mám přijít já za vámi?"
"Tak jak to budeš stíhat, jestli to budeš stíhat, tak jak dneska ráno, tak to radši přijdu já" zasmál se.
Šli jsme po chodníku k zastávce a já jsem přece jen doufala jestli se mi ten kluk zase nezjeví.
.
.
.
.
